Kovářova kobyla. Jinak se to nedá prakticky pojmenovat. Nechal jsem se nachytat svojí technickou naivitou internetového bankovnictví České spořitelny. Jako mnoho podnikatelů v České republice používám dvě měny, Českou korunu a EUR, a proto mám u své banky zřízeny 2 účty. Jeden korunový a jeden eurový. Jak to bohužel bývá, někdy je zapotřebí převádět peníze z eurového účtu na korunový. A protože už i tak hodně ztrácím na devizovém pohybu, tak se snažím vždy využívat služeb směnného kurzu ČS. To funguje tak, že ze svého EUR účtu převádíte rovnou částku v CZK při zadání platebního příkazu nad 250.000. Tento platební příkaz vypadá prakticky stejně jako každý jiný v Servisu24, jen s tím rozdílem, že po odkliknutí se Vám zobrazí další stránka, kde vidíte navržený směnný kurz a máte možnost speciálním tlačítkem požádat na 10 sekund o kurz individuální, který prakticky je cca o 0,2 Kč za EUR výhodnější. Není to stále ještě ani kurz střed, ale co se dá dělat. Jinou možnost nemáte. Jednou jsem se rozhodl převést peníze. Po úspěšné transakci jsem zjistil, že kurz eura má sestupnou tendenci, a tak jsem se rozhodl raději převést další peníze, než to úplně spadne dolů. Zrovna jsem byl na výpisu korunového účtu a zvolil tlačítko opakovat transakci. Myslel jsem si, že opakovat znamená opakovat a že Servis24 provede skutečné opakování transakce. Tedy že z EUR účtu převedu peníze na účet korunový. Otevřel se mi předvyplněný platební příkaz. Upravil jsem si popis transakce a odeslal v domnění, že se mi ukáže druhá stránka s nabídkou směnného kurzu. A najednou se to stalo. Příkaz mi odešel bez žádného dalšího požadavku. Nejdříve jsem si myslel, že jsem přišel o možnost směnného kurzu, a tak jsem si říkal, škoda 2000 Kč o které jsem přišel. Jenomže vzápětí mi přišlo potvrzení transakce, ve které jsem zjistil, že jsem si tímto opakováním poslal Kč zpětně na EUR účet kurzem nákupu. Polil mne pot. Nevěděl jsem, co se stalo. Volal jsem hned na linku ČS -premiér, kde mi sdělili, že mi nepomohou a že musím na pobočku. Okamžitě jsem se vypravil na svoji pobočku. Kde mi paní vedoucí sdělila, že se nemůže podívat na můj účet, protože mám účet u Premiéra. Po telefonátu s mým bankéřem dokázala napsat reklamaci. Bohužel banka ji neuznala. Tak i můj bankéř požádal o reklamaci, podruhé zamítnuto. Prý jsem to odklikl. Ale já nezadával žádné SMS potvrzení, ani jsem v tu chvíli netušil, že opakování transakce neznamená opakování transakce a tím, že směnný kurz je až na druhé straně, prakticky nezbývalo nic než odkliknout a čekat. Tak mne tento klik stál 400 EUR. Banka se ani nesnažila přijít problému na kloub, jen mi řekla, transakci jste potvrdil. Ale já si nejsem zcela jist, jaké účty byly na obrazovce. Je zcela jasné, že si jen tak nebudu posílat transakce sem a tam abych ztrácel 400 EUR. Banka nikde nenakupovala moje EUR, hned přeci bylo patrné, že se stal omyl a hned jsem volal do banky, sepsal reklamaci. U ČS premiér jsem byl více jak 15 let, měl jsem od nich hypotéku, investiční fondy, všechny děti svoje konta, 2 stavební spoření a všechny svoje podnikatelské účty. To je výsledek loajality k jedné bance. Banka na každém mém převodu z EUR do Kč vydělávala každý měsíc a pak, když jsem jednou udělal zřejmě nějakou chybu, kterou jejich systém nezablokoval, tak mi ve finále nikdo nepomohl. Není žádné dovolání. Ani můj osobní bankéř mi nepomohl. Jaký je závěr? V ten samý den, kdy mi podruhé odmítli reklamaci, tak mi Servis24 napsal, že už pro svoje soukromé účty musím používat aplikaci George. Ačkoliv by mne na to někdo upozornil. Všichni se mi dušovali, že když mám i podnikatelské účty, takže Servis24 mi zůstane. Za Call centru mi jen sdělili, že podpora dvou aplikací je drahá a že George je daleko bezpečnější. Hmm. Takže teď je jako Servis24 nebezpečný? Ačkoliv to asi vypadá, že ještě nějaký ten měsíc ho budu muset používat, protože migrace je složitá věc. Dvě aplikace používat nebudu! Nebudu u banky, která nedokáže vyjít vstříc svým víceletým klientům. Stáhnul jsem si Revolut a používám ho místo kreditky. Docela „cool apka.“. Po internetu jsem si uzavřel konto u malé dynamické digitální banky. Teď ještě najít, kam překlopím své podnikatelské účty. Původní investiční fondy prodám klidně i se ztrátou, už je mi to jedno. Stejně mi slibovali víc, než nakonec byla skutečnost. Takže kdybyste měl někdo dobré doporučení na podnikatelské účty, nechám si rád poradit. A POZOR na klikání na opakování transakce! Je to docela drahé. autor: Miroslav Pekárek

V úterý 21.5. jsem měl možnost představit nové trendy v rámci Card FÓRA ve Špindlerově Mlýně a dnes 23.5. jsem se ve větší míře rozhovořil v rámci akce Združenia pro platobné karty na Slovensku pod názvem "Platobné trendy v mobilných aplikáciach" . V rámci digitálních plateb je nutné si uvědomit generační rozdíly naší populace, a proto jsem si dovolil celý obsah shrnout do tohoto obsáhlého článku, který vyšel i v rámci jarního Cardmagu. Přesný přepis článku naleznete zde: Budoucnost plateb Čím jsem starší, tím víc bilancuji, co jsem všechno ve svém minulém období udělal dobře a co a co jsem mohl udělat ještě lépe. A tak není náhodou, že v poslední době jsem se začal věnovat výzkumu plateb z pohledu jednotlivých generací. A protože je to stále velice živé téma, budu se snažit se na toto téma zaměřit i dnes. Na počátku jsem použil různé studie z jednotlivých pohledů, které jsou ve finále shrnuté a doplněné o mé vlastní zkušenosti. Než začnu popisovat jednotlivé trendy je zapotřebí si definovat jednotlivé termíny, jak v obecném pohledu vnímám jednotlivé generace s použitím velice dobrého shrnutí na blogu:https://sebastianchum.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=372981 doplněné o vlastní závěry. Generace X "Ve své mladé době měli pocit nevěřit nikomu nad třicet, nacházeli si vlastní cestu. V dobách komunismu nebo těsně po ní si byli schopní opravit auto (starou škodovku 120L, kterou dostali od rodičů) nebo těsně po pádu komunismu se naučit řezat přímočarou pilou značky Bosch, maflem NAREX a zdít zdi pomocí YTONGU. Protože prostě neměli peníze na to, aby si objednali experta, autoservis nebo zedníka. Aby pak svým dětem z generace Z později vykládali, jak všechno dokázali sami a vystavovali to až nad úroveň dnes považované trapnosti především od generace Y." V produktivním věku pracují X za méně peněz než jejich rodiče a mají celkově více práce, nedostatek dlouhodobých jistot jim nahrazuje vzrůst osobní svobody, protože si stále pamatují, že svoboda nebyla zadarmo. Ve výsledku jde o výrazně postojovou generaci, to znamená že hledají takové hodnoty a významy, které se vyplatí zastávat celý život. V nejbližším desetiletí nás čeká jejich nástup k moci, což je vidět na nových politických stranách a životních modelech, takzvané hippie/punk ekonomice a novém zájmu o životní prostředí slučitelné se zdravím ekonomiky a jsou ochotni svoje nacionální chování upřednostnit nad rozumným pohledem na věc. V posledním pětiletí je část z nich unesena sociálními sítěmi, která je pod neustálým tlakem svých generačněstejných členů, která se vůči sociálním sítím až neuvěřitelně vymezuje. Generace Y "Proč jsme tady? Jaký má život smysl? Kam směřujeme? Kde mám telefon?" Lidé narození mezi lety 1980 až 1995, jejichž formativní roky trvají zhruba 25 let. Děti Baby Boom generace a generace X. Nejčastějším označením Y je "Generation Why?!", což vychází z anglické výslovnosti písmene ypsilon ("Proč?!"). Je to generace otázek a zpochybňování, od které se toho moc nečekalo. Do generace Y se ale připojily dva velké proudy: Zaprvé Echo-Boomers, vlna nových přírůstků způsobená krizí středního věku Boomers a zakládáním rodin na poslední chvíli. A zadruhé se ukázalo, že Y roste během celé své existence tak nějak postupně a nepředvídatelně, protože se k ní přidávají lidé z celého světa s tím, jak se zvyšuje kvalita života a šíří se určité sdílené životní hodnoty. Y poslouchají podobnou hudbu a znají podobné režiséry, mluví a myslí podobně bez ohledu na to, zda se narodili v Japonsku nebo v Maďarsku. Do Y se tak člověk může zapojit ještě během svého života a zdá se, že Y je překvapivě asi nejsilnější generace po Boomers. Jako X buduje svět bez rasismu, přináší Y svět bez sexismu. Y chtějí pracovat z domova a zavedli termíny jako urban tribe (typ semknuté městské komunity) nebo downshifting (odmítnutí časově náročných zaměstnání). Mít prostě a jednoduše čas na sebe a své blízké je pro ně priorita, které by neměly stát v cestě staré představy o rodině nebo kariéře. Pro většinu z nich je těžko představitelné založit rodinu v mladém věku. "Klukům už nehrozila vojna po ukončení školy, a tak si studentský život postupně prodlužovali. Holky, které dlouho hledaly toho nejlepšího partnera narychlo v rámci tikajících hodin sáhnou po partnerovi, se kterým si ve finále nedokážou představit žít celý život. Hlavně, že jim dá vytouženého potomka a nepřemýšlí o tom, zda vztah vydrží až do důchodu." Říká se, že jde o první generaci, jejíž mozek je silně formován informačními technologiemi a vizí reálné civilizační změny, z čehož vychází dvě častá označení: Y se říká buď Mileniálové, protože prožili přechod tisíciletí a budou definovat to příští, případně Boomerang Generation, protože se neustále vrací k rodičům a přátelům, hledají hlubší hodnoty a žijí klidnějším životem, než se čekalo. Ve velkých firmách si všimli tak velkých rozdílů mezi Y a jejich předchůdci, že se začínají pořádat semináře pro manažery zaměřené na to, jak s Mileniály vycházet a jak využít jejich hlad po zodpovědnosti a účasti na dění. Ačkoliv jde o veskrze tichou a skrývající se generaci. Nicméně dříve narození Y začínají být neuvěřitelně agresivní v případě tvorby své kariéry jako by si uvědomili, že během svých studentských let jim mohlo něco utéct. Nezažili privatizaci, neustále se střetávají s tím, že občas lze vydělat skutečně veliké peníze, aniž by brali v úvahu jednoduché pravidlo, že vše si člověk musí vybudovat sám a občas také zasloužit. To je ale dáno tím, že někteří z nich už prostě nechtějí na něco dlouho čekat. Generace Z "Hmmm," KLIK KLIK CVAK CVAK... "Vyřešeno," KLIK... "Nějaký další problém?" Lidé narození zhruba v letech 1995 až 2010. Jejich formativní roky budou trvat až 30 let. Děti Baby Boom generace, generací X a Y. Pokud jsou Y Mileniálové, jsou Z takzvaní "Plurálové", zatím nejroztříštěnější a nejrůznorodější generace. Pokud X věřili, že jim společnost dá šanci zapojit se aktivně do dění podle jejich představ a pokud Y věří, že dokáží společnost potichu změnit zevnitř, zdá se, že Z mají v plánu na společnost zanevřít úplně. Definováni internetem a multikulturalismem, válkami a finanční krizí, rozpadem rodiny a v podstatě kompletní ztrátou jistot, obracejí se Z k sobě sama a individuální specializaci. Jejich prioritou je vzdělání a rozvoj svých schopností, takže pokračují v individualistickém vývoji nastoleném předchozími generacemi. Sledují raději kanály na YouTube než aby šli ven za kamarády jen tak poklábosit ačkoliv povětšině dávají najevo, jak nemají čas. Místo výbušné a konzumním šílenstvím posedlé generace hyperaktivních sociopatů přišla generace sebevědomá a soustředěná, se sklony k netrpělivosti a sebestřednosti. Podle zatím nejistých průzkumů jsou Z posedlí přímou zkušeností, takže musí na všechno sáhnout a všechno prožít na vlastní kůži, zároveň ale žijí odděleně a "na Síti". Jsou intelektuálně vyspělí, dospívající příliš rychle, nechápou termíny jako status quo nebo tradice, a tak nějak v podvědomí cítí, že svůj svět si budou muset vybudovat sami. Ať se totiž učitelé a prodejci snaží jakkoliv, dynamiku Z nemůžou nikdy předběhnout. V oblasti bezpečnosti (plateb nevyjímaje) vůbec nepřemýšlí nad bezpečností. Komu dávají možnost sdílet jejich pocity, údaje a tak dále. Neznají hranice, kdy někdo dokáže jejich otevřenosti zneužít. Zatím spotřebovávají peníze svým rodičů z X a pozdějších Boomers. Věří především ve svou schopnost vyřešit každý problém po svém, takže se čekává, že Z bude úplně obcházet tradiční společenská řešení. Pokud vás zajímá, proč vlády a korporace investují tolik peněz do ochrany proti hackerům, bezpilotních kamerových systémů nad městy, různých analyzátorů aktivit občanů a nových bezpečnějších vrstev identifikace, odpovědí některých autorů je "příprava na příchod generace Z". Pokud najdou nějaký společný bod nebo žebříček hodnot (kromě svobody slova a sdílení informací, kterou už teď Z svými podivnými cestami brání zuby nehty tak, jako nikdo předtím), bude svět za 30 let jejich - a pravděpodobně se můžeme připravit na vlnu zatím nejmladších vědců, politiků a dalších veřejných osobností. Otázka je, jestli je vůbec uvidíme a zda nepůjde jen o nezastavitelný tok informací. Asi to bylo pro Vás dlouhé čtení, ale myslím si, že je důležité si vyjasnit jednotlivé rozdíly mezi generacemi pro pozdější diskuze na téma co Vám digitální platby přinesou, jak je možné je brát nyní v úvahu a kdy skutečně nastane ta vysněná digitální éra. Než se začnu věnovat digitální éře, tak si musíme projít současnou situaci v jednotlivých trendech v oblasti plateb. V současné době se ukazuje, že použití hotovosti neustále roste. Ačkoliv jsme zavedli plno inovativních produktův oblasti bezhotovostních plateb, je zde stále vysoké procento lidí, kteří sáhnou po hotovosti. Je tu neustále mnoho členů naší společnosti, kteří nemají pocit, že by měli mít nějaké bankovní konto a když už ho mají, tak to jenom z důvodu, že jejich zaměstnavatel jim nechce vyplácet mzdu v hotovosti, a tak se často stává, že daný člen této skupiny si jednou za měsíc dojde do bankomatu, vybere celou svoji výplatu a tu pak postupně rozpouští pro svoje potřeby. Pak je tu určitá část lidí, kteří nejsou natolik technicky gramotní (většinou pocházející ze starších generací), kteří už se nechtějí učit novým technologiím a jsou velice konzervativní a nechtějí věřit, že o své peníze nepřijdou, když budou používat moderní technologie. Vedle toho je tu veliká část inovativců, kteří v rámci svých projektů v různých lokálních a nadnárodních společností včetně vybraných bank začali vytvářet cosi, co chtěli nazvat unikátním řešením s pocitem, že všichni padnou na zadek a začnou používat právě jen tu jejich platební technologii. Tomuto trendu připočítávám zásluhu na vysoké fragmentaci platebního trhu. V tomto ohledu nechci být negativně zaměřený, ale právě tato fragmentace byla vytvářena generací Y, která přestala uznávat to, že až postupným věkem člověk získává opravdové zkušenosti a se svým pocitem patentu na rozum se zasloužili o to, že tu je neuvěřitelné pohnutí mysli po nových aplikacích, které přežívají pouze díky neustálého pumpování peněz ze strany jejich zaměstnavatelů čekajících na zázrak ve formě několikanásobného zhodnocení a nálepky „FinTech“ aniž by si uvědomili, že skutečný „FinTech“ se musí tvořit pro velice širokou škálu uživatelů překračující možnosti lokálního trhu. Bohužel i dnešní praxe ukazuje, že životnost takových to řešení je velice časově omezená a vůbec se mi nechce přemýšlet nad návratností dané investice. V kontrastu FinTech boomu je tu Regulace. Ta zasahuje také do podmínek svobodného podnikání. Ačkoliv mnohdy měla regulace původní myšlenku liberalizovat trh, nakonec se ukazuje, že trh si poradil sám a mnohdy regulaci postavil proti vůlí své původní myšlenky. Zdárným příkladem je norma PSD2. Na počátku to vypadalo až skoro neuvěřitelně, že něco takového může vzniknout. Původní snaha bránit evropský trh proti americkým platebním titánům ztroskotal a dnes nad rozlitým mlékem na stole nám nezbývá nic jiného než se toho nějak zhostit. Ať to stojí, co to stojí. Jedno je ale zcela jasné. Od září bude ze začátku chaos, jak to všechno bude fungovat, ale jak jsme viděli u implementace GDPR vloni v květnu, po roce se vše stabilizovalo, a to se dá očekávat i od normy PSD2. Jednou z důležitých věcí, které jsem pochopil za poslední rok v oblasti přímých plateb je to, že není radno sdílet určité informace v momentě, kdy nemáte jistotu, kdo sedí proti Vám. Zjistil jsem, že plno organizací a povětšinou ty z velkých bankovních korporátních bank jsou lační po novinkách, po něčem, co by mohlo změnit jejich vlastní budoucnost. Ve jménu své velikosti očekávají, že mladé a inovativní firmy budou více než rádi spolupracovat a prodávat své nápady jednodušeji přes tyto povětšinou velké banky. Ti, co sedí proti Vám pak jsou zástupci starší generace Y, která neměla odvahu a možná ani trpělivost vytvořit něco svého vlastního, a tak hledají svojí roli v rámci různých klubů v rámci velké korporace pro svoje zviditelnění a rádoby se prezentuje, že vítá všechny nové nápady, aby pak ve finále se stali součástí nového týmu „trajberu“ v rámci rádoby předělaných bank a snažili se být úspěšní v rámci pouhé „kopie“ původního nápadu. Až posléze pochopí, že pouze o nápad nejde, že je třeba ho rozvíjet v čase a na to už sami bez původních tvůrců nestačí. Když se setkáte na druhé straně s někým z generace X, tak je to pro Vás výhra. Protože on ví, co je třeba a co ne, vy máte čas se rozmyslet, zda v určité fázi má cenu dále pokračovat v jednáních a máte možnost se rozmyslet jít v podstatě vlastní cestou, než cokoliv důležitého své protistraně prozradíte. Výše popsané stanovisko může znít tvrdě, ale taková je holá zkušenost za posledních 12 měsíců na poli PSD2. Při všech těch bojůvkách na straně bank a „FinTech“ se především poněkud zapomíná na stranu klienta a vlastního použití platebních metod. Asi nejdůležitějším měřítkem úspěchu bude ve finále chování spotřebitele. A na toho by se nemělo v konečném důsledku zapomínat. Spotřebitel nepotřebuje žádnou druhou autentifikaci, mladé generace Y a Z vůbec netuší, proč by měli zadávat další ověření jejich totožnosti, když si chtějí na ostrůvku kopit jízdenku na tramvaj a generace X povětšině ani netuší, že by si něco takového mohli koupit přes mobil. Nebo, když 1 x týdně nakupuje na rohlíku, tak nechce být otravován zadávání a přepisování kódu SMS, když funguje odpovědnost banky za prováděné transakce. A kdyby náhodou někdo zneužil moji kartu a nakoupil na rohlíku, tak přeci se dá dohledat, kam si podvodník poslal svoje „rohlíky“. Jak by řekl klasik: „někde naši soudruzi v Bruselu udělali chybu“. Ale i tohle přebolí. Věřím trhu a ten si ten svůj ideální svět najde. A nebude to ve finále žádná z generací, která bude hrát prim. Z na to zatím nemá, Y jsou rozpolcení a X začíná být konzervativní a staromódní. Takže se máme na co těšit. Co nás tedy čeká? V první řadě půjde o to, jak jednoduchým způsobem zajistit „Strong Customer Autentifikaci“, která se stala noční můrou elektronického placení do zahájení ostrého provozu v září 2019. Na poli dojde k mnoha zvratům v hledání výjimek, aby se získal čas pro finální „frictionless“ řešení. Mezitím se zahájí využití umělé inteligence a „machine learning“ pro zajištění unikátního rozpoznání osobní identity. V tom dobrém slova smyslu a tím celá bublina SCA jednoduše odpadne. Zahájí se nové obchodní modely na poli splátkového prodeje (Instalments), které bude jednoduché použít přímo při nákupu anebo v klidu doma na gauči skrze mobilní peněženku a vytvoří prostor pro další svobodné podnikání a hledání marží, jak oživit tak už zregulovaných platební karetní svět. V rámci „Loyalty“ se vytvoří nové nástroje, jak vrátit spotřebiteli a držiteli platební karty procenta z nákupu po dosažení určité úrovně „Loyalty“. Dojde k digitalizaci „Cash Managementu“ a možné rozšíření o Cash-Back funkce prostřednictvím PSD2. Na trh přijdou nové digitálními banky, kterým stačí pouze licence PISP, AISP, aby mohli zahájit ovládání bankovních účtů svých klientů. To pomůže českým bankám se probudit a možná začnou skutečně zhodnocovat vklady svých klientů a skutečně si vážit každého klienta a nečekat jen na poplatky za vedení účtu a výběru z cizích bankomatů a začnou být skutečně inovativní. Díky náročné implementaci SCA a PSD2 se zde vytvoří přetlak na poli udržet spokojenost zákazníka i za cenu vytvoření nových platebních schémat. Co však tu zůstane je konzervativní část generace Boomers a X pro dalších 10 let, takže není nutné se strachovat, že by zanikly platební karty, bankomaty, a tradiční způsoby platebního světa. Nicméně i tyto tradiční kanály mohou náležitě využít digitalizace prostřednictvím mobilních telefonů a zajistit si pevné umístění na trhu. O to víc, že na rozdíl od fragmentovaných řešení, společnosti jako jsou VISA anebo Mastercard budou mít vždy náskok přijít s něčím novým a je jedno jestli prostřednictvím bank anebo prostřednictvím nových moderních „FinTech“ společností. Dokladem je Google Pay a Apple Pay. Já osobně jsem rád, že mohu být u toho a 24/7/365 se věnovat inovativním potřebám našeho platebního trhu ve smyslu: „co Tě nezabije, to Tě posílí“. A dále udržuji své krédo: „Žij a nezapomínej“ * Miroslav Pekárek Inovátor a zakladatel několika společností propojující tradiční a netradiční platby. Zakladatel nové vlny Digitálního Acquiringu a platformy PayLikeMe! (plať si, jak chceš!).

Zdroj: Česká bankovní asociace, 29.3.2019 Česká bankovní asociace připravuje přelomový digitalizační projekt s názvem SONIA. Budou-li úspěšně prosazeny potřebné legislativní změny, dostane 5,5 milionů Čechů možnost při využívání služeb eGovernmentu či soukromých firem prokazovat svoji „digitální identitu“ prostřednictvím své stávající bankovní identity. Za tuto službu nebudou platit nic občané ani úřady. Využívání prověřené a bezpečné bankovní identity posílí důvěru a rozvoj digitální ekonomiky a je současně příspěvkem bank do vládního programu pro Digitální Česko. Již zanedlouho by mohlo více než 5,5 milionů Čechů získat univerzální „digitální občanku“, která lidem zpřístupní možnost elektronické komunikace s úřady i soukromými společnostmi. Česká bankovní asociace (ČBA) připravuje společný projekt, který by měl umožnit využívání bankovní identity nejen k přihlašování do internetového bankovnictví, jak je tomu doposud, ale nově i pro plošné prokazování totožnosti lidí v „digitálním“ světě. „ V Česku zatím chybí univerzální masově rozšířený digitální doklad totožnosti, jímž by se lidé mohli prokazovat při online komunikaci jak s úřady, tak i soukromými společnostmi. Nejrozšířenějším nástrojem digitálního ověřování totožnosti je bankovní identita pro přihlašování do internetového bankovnictví, která je prověřená a důvěryhodná. V zahraničí je často využívaná ke vzdálenému prokazování identity i pro potřeby nebankovních subjektů, “ vysvětlil Pavel Štěpánek, výkonný ředitel ČBA. Identita pro čerpání služeb státu i soukromých firem Vzdálené prokazování identity je podmínkou, aby lidé mohli čerpat digitální služby poskytované státem, v Česku například z Portálu občana, či od soukromých společností, typicky např. od dodavatelů energií, operátorů, ale i mnohých dalších. Pokud by k této identifikaci bylo možné využít bankovní identitu (zjednodušeně přihlašovací údaje do internetového bankovnictví), otevřela by se jednoduchá cesta k čerpání těchto služeb milionům lidí.  Bankovní identita jakožto jednoduchý prostředek pro identifikaci by podle plánů ČBA zprostředkovávala pouze ověření identity, bez jakéhokoliv poskytování či uchovávání soukromých dat. Její využívání by tedy bylo naprosto bezpečné. Každé ověření prostřednictvím bankovní identity by bylo provedeno pouze na základě aktivity a souhlasu občana. Za ověření identity by neplatili nic občané ani úřady. Zpoplatněny by byly pouze pro komerční poskytovatele služeb. Víc se dozvíte na stránkách ČBA, odkaz na originální zdroj.