Podle zdrojů z České Národní Banky celková hodnota bankovek a mincí v oběhu překonala ke konci poloviny července poprvé rekordních 600 miliard korun. Celkový počet bankovek a mincí v oběhu podle centrální banky (ČNB) překonal 2,3 miliardy kusů. Nejvíce je dlouhodobě v oběhu tisícikorun a korunových mincí. Ke konci loňského roku bylo v oběhu zhruba 2,3 miliardy bankovek a mincí za zhruba 592 miliard korun, což znamená cca 2,6 % meziročního nárůstu. Tento trend je dlouhodobý. Tento nárůst dokazuje dlouhodobý trend, který se prostupuje zeměmi střední Evropy, že navzdory moderním bezhotovostním platebním řešením, kde nárůst bezhotovostních plateb se stále drží na úrovni kolem 7,3 % ročně, je důvěra v hotovost více než vysoká. Celkový fakt umocňuje skutečnost, že kromě poptávky po peněžních prostředcích roste i poptávka po možnostech vkladů hotovosti u bank, a to především ze strany obchodníků. Při současném trendu vytváření bezhotovostních poboček bank vyvstává otázka, jak technicky napomoci snadnému zpracování hotovosti jednotlivými pobočkami bank a popřípadě prostřednictvím nových technologií jako jsou v první řadě depozitní a recyklační bankomaty. Recyklační bankomat je depozitní zařízení podobné standardnímu bankomatu, který umožňuje klientem vloženou hotovost použít pro následnou výplatu dalším klientům. Bankomat je vybaven velice přesnou rozpoznávací jednotkou splňující všechna přísná kritéria České Národní Banky a je pro takovýto provoz patřičně certifikován. To znamená, že tento bankomat plnohodnotně nahrazuje hotovostní přepážku banky. Nárůst počtu bankovek v oběhu a jejich zvyšující se objem v koloběhu sebou přináší další požadavky na instalace bankomatů. Ačkoliv se na první pohled může zdát, že nárůst spotřeby hotovosti zvýhodňuje provoz bankomatů, tak poslední analýzy ukazují, že je tomu právě naopak. Je to dáno především neustálým trendem zvyšování průměrné částky výběru spolu s počtem transakcí. Zde můžeme hovořit o cca 8,9 % navýšení průměrné částky výběru za rok 2017, kdy průměrná částka výběru u většiny bank převyšuje 3800 korun na jednu transakci. Tato částka v porovnání s některými vyspělými zeměmi je skoro až dvojnásobná oproti jiným zemím v regionu. To s sebou přináší větší četnost dotací, zvýšených nákladů na optimalizaci zůstatkové hotovosti a zároveň určitou nevyrovnanost v plánování. To celkově vede k situaci, kdy i nadále není zaručena návratnost bankomatů jednotlivých bank v lokalitách s menším počtem obyvatelstva. O to více zde vyvstává otázka, jak případně tyto náklady vzájemně sdílet mezi jednotlivými bankami. Otázka sdílení bankomatových sítí není zcela nová a určitě si zaslouží samostatnou kapitolu, a proto se tomuto tématu budeme věnovat v dalších dílech na paylikeme.eu Autor článku: Miroslav Pekárek Zdroj informací: ČTK, statistika SBK a vlastní analýzy.

Již na přelomu roku 2000 se uvažovalo, že bankomatům bude možná brzy odzvoněno. Pro výrobce bankomatů to bylo přelomové období a jen někteří z nich se rozhodli pokračovat ve svém vlastním vývoji nových typů bankomatů. Bankomat je zařízení obdobné autům. Čtyři roky se stráví vývojem a přípravou sériové výroby, pak se cca 7 let daný nový typ vyrábí s jednotlivými dvouletými inovacemi. Po ukončení výroby se dále drží cca dalších deset let výroba originálních náhradních dílů. Vzhledem k tomu, že bankomat obsahuje PIN klávesnici, která dnes drží takzvané bezpečnostní klíče pro dekódování PINu, každý bankomat musí být evidován podle svého sériového čísla. Kromě PIN klávesnic jsou evidovány prakticky všechny komponenty. Tak renovovaní výrobci jako je Diebold Nixdorf anebo NCR dokážou přesně vědět jaké díly mají ještě pro své klienty vyrábět. Tito dva výrobci prakticky ovládají většinu trhu s celkovým počtem více jak 2 miliónů nainstalovaných bankomatů na světě a jsou to prakticky pouze dva výrobci, kteří dnes udávají směr nejenom ve vývoji vlastního hardwaru, tak především ovládacího softwaru doplněného plnohodnotnou hardwarovou i softwarovou údržbou. Pouze jen na některých trzích jako je především Čína, Brazílie dominují lokální výrobci, což je dáno spíše politickým tlakem upřednostnit lokální výrobce. Pak následují země jako Japonsko nebo Rusko, kde dominance jiných výrobců je dána specifickým důvodem. Většina bývalých Evropských výrobců jako Olivetti, Bull, Dassault prakticky skončili svoji výrobu právě na přelomu roku 2000, který byl zlomový v definici nových platebních strategií. Asi největším technologickým posunem byl přechod od funkce pouhého výběru hotovosti k možnosti vkladu hotovosti na účet. Zde je zaznamenán asi největší pokrok. Je to sice vykoupeno celkovou složitostí samotného zařízení, ale na druhou stranu to umožňuje bankám se více přizpůsobit nárokům svých klientů. Je patrné, že nutnost zpracovávat bankovky, vydávat je a zpátky je zase přijímat nás bude doprovázet i po dobu delší, než bychom dnes mohli za normálních okolností očekávat. Dnes se dá také říci, že je to obecný trend v zachování plateb hotovostí i v době, kdy bezhotovostní platby stále dynamicky rostou. V České republice je dnes cca 4500 bankomatů. Co se týká přepočtu na jednoho obyvatele anebo vzhledem k HDP je Česká republika stále připravena absorbovat minimálně 300–600 bankomatů navíc. Asi nejvíc problematická je skutečnost, že díky ekonomickému modelu, který je postaven především na výběrech cizích klientů byl v poslední době upřednostňován trend instalovat bankomaty především na místech pro cizince, a nikoliv pouze pro klienty samotné banky. Pochopitelně existují i výjimky. Autor článku: Miroslav Pekárek Zdroj informací : YEARBOOK 2017 a vlastní analýzy.